Diabetes mellitus 1. typu byl až do poloviny devadesátých let považován za onemocnení detí a mladých dospelých. Výzkum posledních deseti let prinesl dukazy, že se tento typ onemocnení diabetem vyskytuje ve všech vekových skupinách a že vetšina jeho prípadu vznikne po 35. roce veku.
Možnosti diagnostiky diabetes mellitus 1. typu byly výrazne rozšíreny díky zavedení radioimunoeseje pro protilátky proti glutamátdekarboxyláze (GADA) a tyrozinfosfatáze (IA - 2). Diabetes mellitus ve vyšším veku má vetšinou méne dramatickou manifestaci než v detském veku.
Vyskytuje se u neobézních osob, vetšinou se klinicky manifestuje pozvolna. Zpocátku jsou nemocní léceni zpravidla dietou, v dalších mesících jsou vetšinou nasazeny deriváty sullfonylurey a teprve poté inzulin.
Je-li diagnostikován nepochybný diabetes mellitus 1. typu na podklade autoimunitní inzulitidy, nejlépe pomocí GADA ci IA - 2 protilátek, je plne na míste okamžitá substitucní terapie inzulinem. Ta muže chránit i zbytkovou funkci B bunek Langerhansových ostruvku a pankreatu a prispívat tak k prevenci mikrovaskulárních i makrovaskulárních komplikací diabetes mellitus.