Trochanterické zlomeniny lze dělit na dvě základní skupiny - pertrochanterické (31A1+2) a intertrochanterické (31A3, vysoké subtrochanterické), každou z nich pak na stabilní a nestabilní. S výjimkou zlomenin při artróze je metodou volby osteosyntéza.
Výběr implantátu a vhodné operační techniky musí vycházet z biomechanického zhodnocení zlomeniny včetně kvality kosti. Stabilní zlomeniny nepředstavují tera-peutický problém, bývá však obtížné rozlišit je od nestabilních.
Existují dva typy nestability - varizace a medializace. Oběma komplikacím lze ve většině případů zabránit správnou operační technikou.
U pertrochanterických nestabilních zlomenin je metodou volby DHS nebo PFN. U DHS je však nutná repozice 140° do valgozity a event. doplnění trochanterickou dlahou bránící medializaci.
Při použití PFN nemusí být valgizace tak velká, neboť dřík hřebu nahrazuje Adamsův oblouk. U intertro-chanterických nestabilních zlomenin je metodou volby nitrodřeňový hřeb.
Při distálním zajištění však nesmí vzniknout distrakce mezi trochanterickým masivem a diafýzou femuru. Nejčastější komplikací bývá varózní selhání osteosyntézy.
To lze velmi dobře řešit intertochanterickou valgizační osteotomií.