Abstrakt
V posledních 20 letech došlo k významným proměnám koncepce léčby schizofrenie. Jak se hospitalizace staly kratšími a více omezenými, zaměření léčby se posunulo na ambulantní péči a do komunity.
Je nyní zřejmé, že kombinace farmakologické léčby s psychosociálními intervencemi přináší výhody ve větší účinnosti než jiná metoda. Navíc se ukázalo, že psychoterapie orientovaná na vhled je u většiny pacientů trpících schizofrenií neúčinná, dokonce má potenciál ke zhoršení příznaků.
Byly vyvinuty novější psychosociální přístupové modely, které zdůrazňují praktická řešení společných sociálních a psychologických problémů schizofrenních pacientů. Protože sociální a interpersonální dovednosti jsou obecně postižené u schizofrenních pacientů, nácvik sociálních dovedností je zaměřený na pomoc pacientovi, aby se naučil více přiměřenému chování.
Výzkum ukázal, že nácvik sociálních dovedností může významně zvýšit sociální fungování, ale má pravděpodobně minimální efekt na riziko relapsů. Na významu získaly modely, které pracují s rodinnou terapií.
Obzvlášť důležité je, že mají přímý vliv na množství relapsů. Psychoedukační programy zvyšují kooperaci a komplianci jak pacientů, tak rodiny.
Učení se minimalizovat kriticizmus a emocionální zahlcování pomáhá snížit stres pacientů a redukovat riziko relapsu. Skupiny, kde se účastní více rodin, pracují účinněji než intervence s jednou rodinou.
Kognitivní rehabilitace je zaměřená na zlepšení fungování informačních procesů, jako je pozornost, paměť, bdělost a konceptuální schopnosti. Kognitivní terapie se zaměřuje na změnu chronických halucinací a bludů.
Pacienti se učí různé strategie zvládání, od odvedení pozornosti až k testování reality u těchto psychotických fenoménů