Abstrakt
Vyšetření jednovaječných dvojčat konkordantních a diskordantních pro schizofrenii s užitím sofistikovaných zobrazovacích metod umožňuje hlubší pochopení vzájemné souhry genetických a negenetických faktorů v etiopatogenezi tohoto onemocnění. Nové metody založené na bázi magnetické rezonance (MR) přinesly zejména v posledním desetiletí ve výzkumu schizofrenního onemocnění řadu důležitých nálezů.
Takovým nástrojem je i MR relaxometrie, která poskytuje informace o strukturálních a funkčních charakteristikách mozkové tkáně. T1 a T2 relaxační časy odrážejí specifické vlastnosti dané tkáně a jsou ukazatelem mozkové dysfunkce.
V této studii jsme měřili hodnoty relaxačních časů v bazálních gangliích, talamu a bílé hmotě u souboru monozygotních dvojčat konkordantních a diskordantních pro schizofrenii ve snaze určit relativní vliv genetických a negenetických faktorů na fyzikální a chemické charakteristicky mozkové tkáně. Skupina diskordantních dvojčat zahrnovala jedince se sporadickým výskytem onemocnění - vzhledem k absenci rodinné zátěže závažnějším duševním onemocněním.
Naopak konkordantní skupina s výraznou rodinnou zátěží schizofrenií či onemocněními ze schizofrenního spektra představuje populaci s vysokou mírou genetické predispozice. Porovnáním těchto dvou skupin můžeme získat informace o metabolických rozdílech v mozkové tkání sporadických a geneticky determinovaných variant schizofrenního onemocnění. : Pacienti s diagnózou schizofrenie (konkordantní + nemocní z diskordantních párů) vykazovali statisticky signifikantní prodloužení T1 relaxačního času v oblasti globus pallidus bilaterálně (p < 0,0025, korigováno) v porovnání s kontrolní skupinou. : Vzhledem k faktu, že všichni nemocní zahrnutí ve studii užívali antipsychotika, zůstává otevřenou otázkou, zda je prodloužení T1 v dané oblasti odrazem přímých změn v souvislosti s vlastní medikací, či zda je tento nález charakteristický pro vlastní onemocnění