Abstrakt
Revmatoidní artritida postihuje 1 % populace. U žen se vyskytuje 2-3x častěji než u mužů.
Patří mezi autoimunitní (autoagresivní) choroby a proto její studium je nesmírně důležité. Je to ovšem onemocnění typicky lidské a proto jeho modelování je obtížné.
Ze zvířecích modelů se nejvíce podobá lidské revmatoidní arthritidě adjuvantní artritida. Tu jsme vyvolávali aplikací teplem umrtveným Mycobacterium butyricum, které jsme injikovali do kořene ocasu laboratorním potkanům kmene Long Evans.
Hodnotili jsme tělesnou hmotnost, objemy zadních končetin, v krevním séru hladiny albuminu, kortikosteronu, prolaktinu, prolaktin mRNA, volné radikály ve formě TBARS, antioxidační kapacitu, imunoglobulin a poměr NO2/NO3. Intenzitu bolesti jsme určovali testem tail-flick.
Adjuvantní artritidu jsme ovlivňovali několika způsoby - stresem (ten byl vyvolán restrikcí potravy), snížením hladiny prolaktinu bromokriptinem a faktorem ze semenných váčků. 40 % restrikce potravy snižuje všechny příznaky experimentální adjuvantní artritidy u laboratorních potkanů. Podobně působí i imunosupresivní frakce z kančího semene.
Léčení bromokriptinem tento efekt nepřináší. Tyto experimentální výsledky se pokoušíme využít i u lidské revmatoidní artritidy.