Abstrakt
Nemoci spojené s patologickou úzkostí jsou jednou z nejčastějších poruch chování. V 60. letech minulého století se léčbou první volby staly benzodiazepiny, které byly později doplněny tricyklickými antidepresivy a od 80. let jsou postupně nahrazovány inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), které při chronickém podávání ovlivňují většinu typů úzkosti.
Anxiolytické modely by tak měly být především citlivé k účinkům SSRI při chronickém podávání, aby byla splněna základní podmínka konstrukční a prediktivní validity. Množství experimentálních modelů úzkosti však svědčí o tom, že neexistuje univerzální model, u kterého by byly splněny tyto podmínky validity i dostatečné senzitivity.
Současné modely úzkosti jsou citlivé především k působení benzodiazepinů a dalších látek, působících na GABA-A receptor (etanol, neurosteroidy, barbituráty apod.). Pouze minimum modelů úzkosti je pak citlivých k chronickému podávání SSRI.
Tato práce podává přehled o behaviorálních modelech úzkosti u zvířat a o jejich citlivosti k různých látkách používaných k léčbě úzkostných poruch.