Interakce dopaminového D1/D2 receptoru s glutamátovým receptorem NMDA typu: od molekul k animálním modelům schizofrenie
Abstrakt
Schizofrenie představuje skupinu klinických projevů majících významnou dědičnou složku. Vztahy mezi jednotlivými genovými loci a rizikem vzniku schizofrenie je však v současnosti nesnadné stanovit.
Je to důsledek skutečnosti, že diagnóza schizofrenie je založena na klinické manifestaci rozvíjejících se funkčních projevů, které nelze jednoduchým způsobem přiřadit jednotlivým genům. Nicméně, molekulární úseky určitých receptorů (dopaminový D1/D2 receptor a glutamátový receptor NMDA typu) se významně podílejí na etiopatofyziologii této poruchy.
Může to být důsledek jejich principiální účasti ve většině základních funkčních aktivit CNS, v jejich strategické distribuci v těch oblastech mozku, které souvisejí se schizofrenií a současně jsou mimořádně citlivé na vlivy prostředí. Mnohé skutečnosti týkající se patofyziologie schizofrenie nám mohou pomoci odhalit animální modely této duševní poruchy