Abstrakt
U pacientů s panickou poruchou se často setkáváme se subjektivní stížností na poruchy spánku. Do naší studie bylo zařazeno 20 pacientů s diagnózou panické poruchy, kteří byli vyšetřeni pomocí celonoční polysomnografie před zahájením a po ukončení terapie.
Překvapivým výsledkem předkládané práce je fakt, že úspěšné zaléčení panické poruchy a snížení celkové hladiny úzkosti u těchto pacientů nevedlo ke spontánnímu zlepšení polysomnografických parametrů. Výsledky dále naznačují, že terapeutické intervence běžně aplikované u těchto pacientů nejsou samy o sobě schopny zaléčit koexistující insomnii.
Efektivní léčba pacientů s panickou poruchou a insomnií by tedy měla být kombinací specifických přístupů kognitivně behaviorální terapie úzkostných poruch a insomnie