Abstrakt
Bylo opakovaně publikováno, že výskyt poruchy osobnosti u pacientů s úzkostnými poruchami snižuje efektivitu jejich léčby. Naše studie srovnává krátkodobý efekt kombinace kognitivně behaviorální terapie a farmakoterapie u pacientů s panickou poruchou s a bez komorbidní poruchy osobnosti.
Metoda: Cílem studie bylo hodnocení šestitýdenní (efektivita) a dvanáctitýdenní (krátký follow-up) léčby prováděné v rámci terapeutického programu zaměřeného na léčbu panické poruchy a agorafobie (KBT a SSRI). V jedné skupině byli zařazeni pacienti s komorbidní poruchou osobnosti (29) do druhé bez poruchy osobnosti (31).
Diagnóza byla stanovena podle MKN-10 kritérii pro výzkum a potvrzena škálou MINI. V týdnech 0, 2, 4, 6 a 12 byli pacienti hodnoceni nezávislým hodnotitelem pomocí škál CGI (Clinical Global Improvement) hodnotící závažnost onemocnění, PDSS (Panic Disorder Severity Scale), HAMA (Hamilton Anxiety Rating Scale), SDS (Sheehan Disability Scale), HDRS (Hamilton Depression Rating Scale) a sebeposuzovacími škálami BAI (Beck Anxiety Inventory) a BDI (Beck Depression Inventory).
Výsledky: Obě skupiny pacientů byli vyšetřené všemi popsanými škálami hodnotícími efektivitu kombinované léčby - KBT a farmakoterapie. Efektivita léčby v týdnu 12 byla signifikantně vyšší u skupiny pacientů bez poruchy osobnosti ve škálách CGI i ve škále PDSS, specifické pro hodnocení panické poruchy.
Rovněž skóry v HDRS a BDI ukazují na signifikantní pokles potíží ve skupině pacientů bez poruchy osobnosti, nikoliv však ve druhé skupině. Srovnání efektivity léčby mezi oběmi skupinami neodhalilo signifikantní rozdíly ve zlepšení v objektivní obecné škále úzkostných příznaků HAMA ani v sebeposuzovací škále pro úzkostné příznaky BAI