Pacienti se strachem o zdraví velmi často nejsou schopni popsat konkrétní důsledky své domnělé nemoci. Protože jejich myšlenky a představy vyvolávají silnou úzkost, snaží se je blokovat.
Proto se lidé s nadměrnými obavami o zdraví pokoušejí nemyslet na obávanou nemoc a kontrolovat svoje myšlenky odvedením pozornosti. Mluvíme o kognitivním vyhýbání.
Snaha ,nemyslet na nemoc, však vede k tomu, že na ní musí myslet stále. Naše metoda ,imaginace nemoci a smrti, je založená na terapeutickém dialogu s použitím induktivních a sokratovských otázek, které umožňují překonat kognitivní vyhýbání.
Pacienti jsou vedení k tomu, aby přemýšleli o nejhorších variantách své domnělé nemoci a budoucnosti s ní. Postupně si představují ty nejhorší důsledky pro sebe i pro blízké.
Rozhovor je vede přes závažný stav nemoci, s jejími tělesnými, psychologickými a sociálními důsledky, zážitek umírání a smrti se všemi představitelnými emocemi a detaily. Pak je pacient dotazován na fantazie týkající se posmrtného života.
Na další sezení pacient přináší psaný koncept toho, co jsme s ním v sezení prodiskutovali. Pak čteme text, který přinesl a pacient si vše představuje.
Postupná habituace, která se dle naších zkušeností objeví po několika expozicích, vede k významnému ústupu úzkostných příznaků, zabezpečovacího i vyhýbavého chování