Abstrakt
Charakteristickými rysy generalizované úzkostné poruchy (GAD, generalised anxiety disorder) jsou nadměrné starosti a tělesné příznaky, jako je neklid, svalové napětí, únava, podrážděnost, problémy se soustředěním a nespavost. Kořeny generalizované úzkosti lze hledat v nedostatečně bezpečných vazbách v dětství, v ambivalenci pečovatelů, rodičovské hyperprotektivitě a nedostatku emoční vřelosti, které v pozdějším věku mohou vést k rozvoji úzkosti.
Zdá se, že na udržování generalizované úzkostné poruchy se mohou podílet zejména tři mechanismy. Za prvé, nadměrné starosti mohou být použity jako strategie jak se vyhnout intenzivním negativním afektům.
Za druhé, starosti o nepravděpodobné věci a budoucí ohrožení mohou odvádět pozornost od důležitějších realistických a bezprostředních problémů a omezovat kapacitu pro jejich řešení. Konečně, lidé trpící GAD podléhají do určité míry magickému myšlení a věří, že jejich starosti jim pomáhají připravit se předem na obávané důsledky, což zpětně posiluje proces vytváření obav.
Kognitivní teorie dále spekuluje o vztahu symptomatologie buď k ranním kognitivním schématům - vzniklým z negativních zážitků -o světě jako nebezpečném místě, nebo o nedostatečně bezpečné a úzkostlivé vazbě s důležitými pečovateli. Podle přehledů výzkumů se ukazuje, že kognitivně behaviorální terapie je účinnější než nedirektivní nebo suportivní přístupy k léčbě GAD.
Terapeut s pacientem pracují společně na identifikaci pacientova úzkostného pohledu na události, hodnotí přiměřenost tohoto pohledu pomocí logiky a důkazů a vytvářejí alternativní perspektivy. Pacient si má dělat o svých epizodách obav, starostí a predikcích o tom, co se podle jeho mínění stane, zápisky.
Pak se podle skutečnosti vrací ke svým předpovědím a tím si ověřuje jejich přiměřenost a učí se do budoucna alternativním způsobům očekávání. Vzhledem k chronicky zvýšenému svalovému napětí se v terapii GAD používá nácvik relaxace a její aplikace