Abstrakt
Bolest významně zasahuje do emočních a kognitivních funkcí, ale současně je jimi také modulována. U většiny psychiatrických diagnóz je vnímání, myšlení a afekt narušené, a to se odráží i v percepci bolesti.
Nejčastěji bývá popisován zvýšený práh bolesti u pacientů trpících schizofrenií, hraničními poruchami osobnosti, poruchami příjmu potravy a u osob po suicidálních pokusech. Sebepoškozování u pacientů s poruchami osobnosti bývá rovněž spojováno se sníženým vnímáním bolesti.
Nejednotné nálezy panují u depresivních poruch. Deprese přispívá ke zvýšené vulnerabilitě k bolesti a na druhé straně bývá chronická bolest často doprovázena depresivní symptomatikou.
Protože je bolest pod kontrolou podobných neurochemických a neurohormonálních mechanizmů, které ovlivňují i duševní stav, může studium bolesti přispět k jejich pochopení, a to především tehdy, budeme-li respektovat čas jako jednu z důležitých proměnných.