Autoři shrnují výsledky sociologického výzkumu praxe informovaného souhlasu v našich nemocnicích. V tomto textu vycházejí především ze zkušeností na špičkovém pražském pracovišti.
V úvodu podávají krátký přehledu sociologických pohledů na zdravotnické instituce. Dále pak se zabývají problémem zabudování institutu informovaného souhlasu do rutinního chodu nemocnice, kladou si otázku, jaké informace jsou skutečně od pacientů žádány a lékaři předávány a jakou roli hraje informovaný souhlas ve vztahu lékaře a pacienta.
Pokud se týká očekávání, pacienti kladou větší důraz na uklidnění než informace, l ékaři od institutu informovaného souhlasu očekávají určitou právní ochranu a zlepšení spolupráce s pacienty.