Abstrakt
Halucinogeny představují skupinu psychotropně působících látek, které navozují charakteristické kognitivní, percepční a emoční příznaky. Mezi halucinogeny řadíme jednoduché halucinogenně působící indolaminy (např. psilocybin a DMT), ergolinové deriváty s indolovým jádrem (LSD) a některé substituované fenyletylaminy (meskalin). Účinek halucinogenů je ve své fenomenologii podobný účinku antagonistů NMDA glutamatergních receptorů (ketamin, fencyklidin nebo MK-801).
Efekt halucinogenů je spojený s agonizmem serotoninových 5-HT2A, 5-HT1A a 5-HT2C receptorů, se změnou funkce glutamatergních neuronů a je potencován přímým nebo nepřímým dopaminergním působením a stimulací noradrenergní. Mechanizmus účinku halucinogenů a NMDA antagonistů se pak prolíná na úrovni glutamatergního i monoaminergního působení.
Studium mechanizmu působení halucinogenů poskytuje nástroj studia patofyziologie duševních poruch (především schizofrenie) a účinku antipsychotik