Abstrakt
Za posledních 30 let přispěly animální modely migrény k objevu mnoha nových léčiv určených k terapii a profylaxi tohoto onemocnění. Stejně tak pomohly objasnit základní patofyziologické mechanismy migrény.
Tento přehledný článek popisuje současné možnosti modelování migrény na laboratorních zvířatech. Animální modely se dají metodologicky rozdělit do 3 skupin na vaskulární, neurovaskulární a molekulárně-biologické (genetické).
Mezi vaskulární patří konstrikce karotid a arteriovenózních anastomóz v oblasti hlavy. Neurovaskulární (trigeminovaskulární) modely, které postihují patofyziologii migrény komplexněji, zahrnují elektrickou stimulaci trigeminálního ganglia, chemickou stimulaci mening a elektrickou stimulaci sinus sagittalis superior.
U všech trigeminovaskulárních modelů je hlavním markerem bolesti výskyt Fos-imunoreaktivn ích neuronů v nucleus spinalis (inferior) nervi trigemini. U familiární hemiplegické migrény, vzácně se vyskytujícího typu migrenózního onemocnění, jsou známy mutace 3 genů, které tuto nemoc podmiňují.
Knock-in a knock-out mutace těchto genů jsou základem molekulárně-biologických modelů migrény. Tyto modely se do experimentální praxe v současné době teprve zavádějí, dá se tedy očekávat, že budou v budoucnu tvořit hlavní směr výzkumu migrény na zvířecích modelech.
To naznačují první výsledky s korovou šířící se depresí u myší s mutovaným genem pro familiární hemiplegickou migrénu.