Abstrakt
U 12 pacientů průměrného věku 71 roků původně ošetřených pro intrakapsulární zlomeninu krčku cervikokapitální náhradou byla pro bolesti a erozi acetabula provedena konverze na totální náhradu. Hodnotili jsme interval mezi cervikokapitální náhradou a reoperací, indikaci k reoperaci a postavení hlavice cervikokapitální náhrady k apexu velkého trochanteru.
V případě rozsáhlejší eroze jsme sledovali i směr migrace hlavice cervikokapitální náhrady. Celý soubor jsme rozdělili do dvou skupin.
V I. skupině bylo 7 pacientů s časně provezenou revizí, v průměru 22 měsíců. V II. skupině bylo 5 pacientů s pozdní revizí, tj. v průměru 68 měsíců po primární náhradě.
Vysoká pozice hlavice náhrady byla zaznamenána u všech pacientů I. skupiny, zatímco neutrální nebo nízká pozice byla u všech pacientů II. skupiny. U 7 pacientů s výraznou erozí acetabula jsme rekonstruovali směr migrace hlavice.
Identifikovali jsme tři směry migrace hlavice endoprotézy - proximomediální, proximální a proximolaterální. Směr migrace závisel na pozici hlavice k velkému trochanteru, CE úhlu a pozici dříku v dřeňovém kanálu. Úroveň resekce krčku a z toho rezultující postavení hlavice je závažným faktorem pro vznik acetabulární eroze