Abstrakt
V současném pojetí lékařské péče je pacient vnímán jako kompetentní osoba schopná podílet se na rozhodování o poskytované péči a určovat vlastní budoucnost. Podstatný je zde respekt k autonomii člověka, který vychází z víry v lidskou důstojnost.
Právo na sebeurčení se dnes skloňuje i v souvislosti s rozhodováním o péči u pacientů, kteří nejsou schopni v dané chvíli vyjádřit své přání, například z důvodu permanentního vegetativního stavu. Instituce dříve vyslovených přání (advance directives), která toto do určité míry umožňuje, je známa v USA již od roku 1969.
Dokumenty prošly určitým vývojem od velmi obecných proklamací až po velmi detailní instrukce pro zdravotníky i členy rodiny. Byly uvedeny do zdravotnické praxe i v některých zemích Evropy, a doporučení pro lékaře brát ohled na dříve vyslovená přání pacientům obsahuje i evropská Úmluva o lidských právech a biomedicíně.
Instituci dříve vyslovených přání obsahuje i návrh zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Pokud dojde ke schválení zákona, budou mít i čeští pacienti možnost vyjádřit v právním dokumentu své přání ohledně budoucí zdravotní péči.
Mají-li však dříve vyslovená přání plnit svoji zamýšlenou funkci, je důležité, aby pro konečné rozhodnutí byla vytvořena rovnováha mezi přáním pacienta a svědomím lékaře.