V oboru gynekologie má využití laparoskopických technik dlouholetou tradici. Laparoskopie se zpočátku uplatňovala především jako diagnostická metoda u žen s neplodností, pánevní bolestí nebo k diferenciální diagnostice pánevních tumorů.
S vývojem laparoskopického instrumentária a praktických dovedností operatérů se z diagnostických výkonů laparoskopie stala chirurgickou metodou, pomocí které jsou prováděny i nejsložitější operační výkony. V souvislosti s touto skutečností se do popředí zájmu dostává především správná technika výkonů a použití laparoskopického instrumentária.
Tyto podmínky jsou spolu s adekvátně trénovaným operatérem předpokladem dobrých výsledků a minimalizace komplikací. Laparoskopické výkony mají i specifické medicínsko-právní důsledky.
Nezbytnou součástí je proto i adekvátní informovaný souhlas a poučení pacientky o specifických problémech laparoskopických operačních technik