Abstrakt
V publikované literatuře se již vyskytuje množství vědeckých studií popisujících fyziologicko-anatomický efekt meditačních technik na člověka. Patří sem elektrická aktivita mozku (Davidson et al., 2003), prokrvení struktur mozku (thalamus, gyrus cinguli, orbitální frontální kůra a dorsolaterální prefrontální kůra (Newberg et al., 2001). (Brown et al., 1984) se zabýval studiem zrakové citlivosti u meditujících - po tří měsíčním intenzivním meditačním cvičení byla testovaná skupina schopná detekovat kratší jednorázové záblesky a potřebovala kratší časový interval na rozlišení mezi jednotlivými světelnými záblesky v porovnání s obdobím před cvičením.
Podporuje to předpoklad, že nácvik v ědomé pozornosti je spojen se změnami percepce. (Benson et al., 1990) studoval tři tibetské mnichy a zjistil, že meditace je spojena s nárůstem nebo poklesem basálního metabolismu a se změnami EEG, včetně zvýšené beta aktivity a asymetrie v alfa a beta aktivitě mezi hemisférami. (Lutz et al., 2004) zjistil v závislosti na meditaci dlouhodobě vyšší vysoko amplitudovou gama oscilaci a fázovou synchronizaci na EEG. Dále sledoval vyšší poměr vysoko amplitudové gama aktivity k pomalé oscilační aktivitě v elektrodách umístěných v mediální fronto-parietální kůře před, v průběhu a po meditaci.
Pro více přehledných informacích o vědeckém výzkumu vlivu meditací na mozek a vědomí z pohledu třetí osoby i subjektu viz (Austin, 1999). Z přehledu literatury vyplývá, že řada studií pracuje pouze s malými skupinami meditujících, majících většinou za sebou rozsáhlou přípravu a výcvik v meditaci.
Z tohoto hlediska je obtížné generalizovat tyto výsledky na celou populaci. Zvláště obtížné je pak vytvořit smysluplný vztah mezi specifickými koncepty buddhistické psychologie (např. podmiňování) a koreláty funkce mozku v termínech neuroanatomie. Řada výzkumů v této oblasti je zaměřena na meditační techniky, které mají efekt pravděpodobně popsatelný v termínech psychologie (např. snížení strachu) nebo z hlediska struktury a funkce mozku, pro přehled viz (Kelly, 2008).
Navzdory potížím s metodikou výzkumu meditací, existující literatura ukazuje, že dlouhodobá meditační praxe může mít signifikantní a detekovatelný efekt na mozek, převážně pak na jeho frontální a parietální lalok. V naší práci jsme se pokusili o porovnání konceptu rozdělení buddhistických osmi vědomí s funkčním neuroanatomickým popisem mozku.