Abstrakt
Diagnostické a léčebné katetrizační výkony na věnčitých cévách patří mezi nejčastější invazivní metody v kardiologii. Využití přístupu přes vřetenní tepnu (arteria radialis) je novější způsob s nižšími pooperačními riziky a větším pohodlím pacienta ve srovnání s přístupem stehenním.
Ačkoli se téměř u jedné čtvrtiny pacientů vyskytují variace a anomálie na tepenném řečišti horní končetiny, téměř vždy se úspěšně podaří katetrizaci touto cestou požadovaný výkon na věnčitých tepnách dokončit. Základní učebnicové schéma v oblasti arteria radialis se vyskytuje v 86 % případů, v oblasti arteria axillaris pak pouze v méně než 50 % případů. Článek přináší podrobný popis anatomie hlavních tepen horní končetiny, kterými proniká vodič při katetrizaci cestou vřetenní tepny (tzv. radiální cestou), nástin jejich embryologie včetně nové teorie, díky které lze vysvětlit vznik všech druhů odchylek (variací) tepen v povodí arteria radialis, ulnaris et brachialis.
Zevrubná znalost anatomie tepen horní končetiny je důležitá pro řešení nenadálých situací vzniklých během katetrizace cestou vřetenní tepny