Použití intenzivní tepelné stimulace různých okrsků kůže patří k nejčastěji používaným behaviorálním metodikám měření prahu bolesti u lidí i u animálních experimentálních modelů bolesti. Mezi hlavní postupy se řadí plantar test a tail flick test, které se od sebe liší jednak mírou supraspinální modulace, jednak omezením spontánní lokomoce během měření.
Cílem práce bylo porovnat výsledky dosažené tail flick testem a modifikovaným tail flick testem (tepelná stimulace ocasu v zařízení používaném pro plantar test), a to u intaktních zvířat, u zvířat s analgezií a s hyperalgezií. Použili jsme dvě odlišné intenzity stimulace u modifikovaného tail flick testu.
U intaktních zvířat hodnoty latencí z tail flick testu neodpovídají latencím žádné z intenzit modifikovaného tail flick testu, leží mezi nimi. Po podání analgetika (baklofen 5 mg/kg i.p.) se hodnoty latencí signifikantně zvýšily a výsledky tail flick testu odpovídaly výsledkům modifikovaného tail flick testu při použití nižší intenzity stimulace.
U modelů hyperalgezie (akutní zánět, chirurgická bolest) se doby latence nezměnily ani u jedné z použitých metod. Modifikovaný tail flick test lze tedy používat k měření analgetického účinku farmak a v tomto typu experimentu může nahradit klasický tail flick test.