Hlavním zdrojem niklu v pitné vodě jsou kovové výrobky situované ke konci rozvodů vody, zejména vodovodní baterie. Díky tomu se koncentrace niklu ve vodě, vzhledem k různé době zdržení vody v potrubí, může na jednom odběrovém místě měnit i v rozmezí několika řádů a po stagnaci dosahovat hodnot až okolo 500 ug/l, což je více než dvacetinásobek limitní hodnoty (20 ug/l).
Takové dávky niklu i jednorázově požité mohou u lidí přecitlivělých na nikl, kterých se v populaci vyskytuje okolo 5%, vyvolat systémovou alergickou kontaktní dermatitidu.