Biomonitoring - význam a použití pro hodnocení expozice populace chemickým (toxickým) látkám z prostředí
Abstrakt
Biomonitoring je nástroj využívaný v posledních letech stále častěji k ověření expozice populace chemickým látkám z prostředí, ke sledování časových trendů zátěže, k posouzení zdravotních rizik a ověření účinnosti nápravných opatření. Jedná se o sledování koncentrace chemických látek, jejich metabolitů či patofyziologických změn souvisejících s expozicí, souhrnně označovaných jako biomarkery, v tělních tekutinách a tkáních člověka.
Referenční hodnoty (95% percentil naměřených hodnot) charakterizují horní limit expozice dané populace. Pro některé biomarkery jsou definovány i zdravotně významné limitní hodnoty, jejichž překročení signalizuje možné populační zdravotní riziko.
V České republice probíhá biomonitoring od r. 1994 v rámci Systému monitorování zdravotního stavu populace ve vztahu k prostředí. Jsou sledovány koncentrace vybraných kovů (Pb, Cd, Hg) v krvi, moči i vlasech, perzistentní chlorované organické látky (DDT, PCB) v lipidové složce mateřského mléka a krve. Článek uvádí požadavky na odběr a analýzu vzorků a zmiňuje interpretaci výsledků.
Harmonizace postupů při realizaci biomonitoringu v rámci Evropy je řešena v rámci projektu 7. RP EU COPHES.