Nefarmakologické intervence (fyzická aktivita a redukční dieta) hrají klíčovou roli v terapii obezity a diabetes mellitus 2. typu. Příznivé ovlivnění metabolického a kardiovaskulárního rizika touto intervencí je dáváno do souvislosti s úbytkem tukové tkáně a modifikací metabolické aktivity tukové tkáně, včetně lipolýzy.
Lipolýza (hydrolýza triacylglycerolů na glycerol a neesterifikované mastné kyseliny) je regulována řadou hormonů, mezi hlavní patří katecholaminy, inzulín, atriální natriuretický hormon. Význam dílčích signalizačních kaskád se mění v závislosti na aktuálním fyziologickém stavu organismu.
Významný fyziologický stimul lipolýzy představuje fyzická aktivita, základní preventivní i terapeutická metoda v léčbě plejády civilizačních chorob. Lipolytická aktivita tukové tkáně při akutní zátěži stoupá v důsledku preferenční stimulace beta-adrenergních receptorů a poklesu plasmatické hladiny inzulínu, hlavního antilipolytického hormonu.
Chronická fyzická aktivita (trénink) bazální lipolýzu nemění nebo potlačuje a zátěží-indukovanou lipolýzu spíše stimuluje, i když literatura poskytuje kontroverzní výsledky