Abstrakt
Zavádění poznatků farmakogenetiky do léčby kardiovaskulárních onemocnění přestoupilo z fáze teoretických předpokladů do fáze praktického využití, zejména to platí pro léčbu antitrombotiky. Podkladem interindividuálních rozdílů v účinku léků bývá polymorfizmus transformačních enzymů, transportních systémů zajišťujících osud léků v organizmu i receptorů, enzymů či signálních molekul ovlivňujících vlastní účinek léčiva.
V léčbě antitrombotiky se klinicky významně uplatní zejména polymorfizmus transportních proteinů (glykoproteinu P) v resorpci či polymorfizmus isoenzymu CYP2C19 v bioaktivaci klopidogrelu. Genotypizace glykoproteinu P (P-gp) má význam pro určení biologické dostupnosti klopidogrelu, genotyp 3435CC je spojen s nízkou aktivitou P-gp a s vyšší dostupností klopidogrelu, tedy i spolehlivější antitrombotický efekt.
Stanovení genotypu CYP2C19, konkrétně CYP2C19*2 nebo CYP2C19*3 má rovněž význam, u nositelů těchto alel probíhá bioaktivace klopidogrelu pomaleji a více proléčiva je degradováno esterázami. Podobně má u rizikových osob význam genotypizace reduktázy vitaminu K a CYP2C9 určujících účinek a rychlost biodegradace warfarinu