Kontrastní látkou indukovaná nefropatie (či zkráceně kontrastní nefropatie) představuje v současné době běžně se vyskytující klinický problém, který se vyznačuje významnou morbiditou a mortalitou. U hospitalizovaných nemocných je kontrastní nefropatie třetí nejčastější příčinou akutního selhání ledvin a v poslední době je zřejmá její vzrůstající incidence.
Jedním z důvodů jsou stále častěji indikovaná diagnostická a intervenční radiologická vyšetření, při kterých se používají kontrastní látky. Mimo vlastní nefrotoxicity kontrastních látek se na rozvoji kontrastní nefropatie uplatňuje i celá řada dalších faktorů, z nichž prokazatelně nejdůležitější je aktuální stav hydratace, případně přítomná dehydratace.
Mezi další patří seniorský věk, současné užívání léků s nefrotoxickým potenciálem a přítomnost diabetes mellitus. I přes různé zprávy o protektivním vlivu řady látek na rozvoj kontrastní nefropatie (např. acetylcystein) se zdá, že jediným opatřením, které skutečně může snížit její frekvenci výskytu, je adekvátní a včasná hydratace nemocných a racionální indikování a provádění intervenčních výkonů.