Abstrakt
V roce 2009 americká FDA po zdlouhavém registračním procesu schválila nové antipsychotikum iloperidon. Iloperidon má vysokou afinitu k serotoninovým 5-HT2a a dopaminovým D2 receptorům.
Dále působí jako antagonista na 5-HT2c a 5-HT6 a parciální agonista na 5-HT1a receptorech, má vysokou afinitu k dopaminovým D3 a střední k D4 receptorům, vysokou vazbu k α1 a střední k α2c adrenoreceptorům, nízkou k histaminovým H1 a zanedbatelnou vazbu k muskarinovým receptorům. Antipsychotickou účinnost prokázal v krátkodobých placebem kontrolovaných studiích se schizofrenií.
V dlouhodobých studiích prevence relapsu byla jeho účinnost srovnatelná s haloperidolem. Doporučená denní účinná dávka je 12-24 mg.
Nejčastěji popisovanými nežádoucími účinky byly přechodná ortostatická hypotenze, zejména v prvním týdnu léčby, prodloužení QTc intervalu, závratě, bolesti hlavy, sucho v ústech a nespavost, vše závislé na dávce. Ve srovnání s haloperidolem a risperidonem iloperidon vykazoval méně EPS a akathisie, váhový přírůstek v průběhu šesti týdnů byl obdobný jako u risperidonu, minimálně ovlivňuje biochemické parametry.
Iloperidon byl testován pro genetické biomarkery účinnosti a bezpečnosti. Vazebné studie genomu identifikovaly šest jednotlivých nukleotidových polymorfismů (SNP) spojených s jeho účinností a šest SNP definujících genotypy s nízkým a vysokým rizikem prodloužení QT intervalu.
Tato data je nutné dále replikovat. Iloperidon je dalším představitelem atypického antipsychotika SDA typu, přičemž jeho farmakogenetika navíc nabízí možnost individualizace terapie, cíleného podání potenciálním respondérům a minimalizaci nežádoucích účinků