Antiagregancia patří mezi skupinu široce používaných léčiv v klinické praxi. V současné době zaznamenáváme velmi rychlý vývoj nových antiagregačních preparátů a jsme také svědky rozsáhlých diskusí o rezistenci na antiagregační léčbu.
Cílem tohoto článku je popsat základy farmakologických vlastnosti již déle užívaných i nových antiagregačních léčiv, představit metody umožňující identifikovat pacienty rezistentní na antiagregační léčbu a ukázat na možný přínos těchto metod v běžné klinické praxi