VEGF, vaskulární endoteliální rustový faktor, je látka objevená roku 1983 jako tumor-sekreční protein způsobující rozvoj ascitu u břišních nádoru. Mnoha studiemi byl prokázán jeho vliv na angiogenezi.
Nejsilnějším stimulem jeho produkce je hypoxie, která vyvolává zpětnou vazbou vyšší produkci VEGF k zajištění angiogeneze takto postižených tkání. Neurogenní působení bylo poprvé zmíněno až roku 1999.
Bylo prokázáno protektivní a proliferativní působení VEGF jak na CNS, tak i na periferní nervy. Postupně se tedy ukázalo, že VEGF má mnohem širší oblast pusobení, než odpovídá jeho názvu