Infekční onemocnění urogenitálního traktu v anamnéze nemají vliv na biologické chování a prognózu karcinomu prostaty
Abstrakt
Souvislost mezi infekčním onemocněním urogenitálního traktu a karcinomem prostaty se ani po 20 letech výzkumů na tomto poli nepodařilo prokázat. Zatím se však nikdo nezabýval otázkou, zda infekce nemůže ovlivnit vlastnosti a průběh tohoto maligního onemocnění.
Možnou spojitost mezi přítomností sérových protilátek (znakem prodělané infekce) proti rozličným pohlavně přenosným infekčním činitelům a biologickým chováním karcinomu prostaty jsme hledali na souboru 317 pacientů, kteří podstoupili radikální prostatektomii pro klinicky lokalizovaný karcinom prostaty. Do naší studie případů a kontrol jsme zahrnuli tyto sexuálně přenosné uropatogeny: lidský cytomegalovirus, herpes simplex virus 1 a 2, lidský papillomavirus 6, 11, 16, 18, 31 a 33, Chlamydia trachomatis, Mycoplasma pneumoniae, Ureaplasma urealytkum, Neisserii gonorrhoeae a Treponemu pallidum.
Přítomnost a titry specifických protilátek jsme vyhodnotili ve vztahu k histopatologickým charakteristikám tumoru: k lokálnímu rozsahu, Gleasonovu skóre a hladině prostatického specifického antigénu. Žádné klinicky významné rozdíly jsme nenalezli. Neprokázali jsme vztah mezi biologickým chováním karcinomu prostaty (tedy jeho prognózou) a prodělaným infekčním onemocněním urogenitálního traktu.