Abstrakt
Renální kostní nemoc představuje jednu z nejzávažnějších průvodních komplikací chronického selhání ledvin. V patogenezi je rozhodující sekundární hyperparatyreóza.
V prevenci a léčbě choroby se v současné době klade důraz na vzájemné patogenetické i klinické souvislosti mezi postižením kostní tkáně a kardiovaskulárními komplikacemi (CKD-MBD, kostní a cévní postižení při chronickém onemocnění ledvin). Základním požadavkem pro léčbu je korekce hyperfosfatemie, na ni navazují postupy korigující hyperaktivitu příštítných tělísek ovlivněním receptoru pro vitamin D (VDR) a receptoru pro kalcium (CaR).
V rámci těchto postupů mají význam především 3 skupiny léčiv (vazače fosfátů v zažívacím traktu, kalcimimetika, aktivátory receptorů pro vitamin D). V některých specifických situacích, ke kterým patří mimo jiné refrakterní hyperparatyreóza či kalcifylaxe, se uplatňují i další terapeutické postupy