Předchozí studie poukazují na významnou roli předního cingula a jeho jednotlivých částí v patofyziologii obsedantně-kompulzivní poruchy. Cílem naší studie bylo hodnotit, zda charakteristická elektrofyziologická aktivita pomalých frekvencí (delta a theta) předního cingula hodnocená pomocí metod kvantitativní EEG může být prediktivním faktorem odpovědi na kognitivně-behaviorální terapii v kombinaci s antidepresivy či bez nich u pacientů s obsedantně-kompulzivní poruchou.
Do studie bylo zařazeno 19 pacientů s obsedantně-kompulzivní poruchou (13 žen). Pacienti podstoupili systematickou skupinovou kognitivně-behaviorální terapii v délce 6-8 týdnů.
Medikace nebyla v průběhu terapie měněna. Před započetím terapie pacienti podstoupili vyšetření EEG v klidovém stavu.
Závažnost psychopatologie byla hodnocena pomocí objektivního dotazníku Yale-Brown Obsessive-Compulsive Scale a Beckovy sebeposuzovací stupnice úzkosti před započetím terapie a na jejím konci. Byla analyzována souvislost elektrofyziologické aktivity celého předního cingula, jeho části rostrální a dorzální před započetím terapie, závažností psychopatologie a její relativní změny vlivem terapie.
Vlivem terapie došlo k výraznému poklesu intenzity obsesí a kompulzí. Vyšší průměrná hodnota proudové hustoty pásma theta (6,5-8 Hz) v oblasti celého předního cingula a v jeho části dorsální před léčbou souvisela s menší změnou úzkosti.
V případě rostrální části předního cingula byla nalezena souvislost mezi vyšší průměrnou hodnotou proudové hustoty theta pásma a menší změnou úzkosti i intenzity specifických OCD symptomů. Relativní hodnota proudové hustoty pásma theta v oblasti předního cingula je kandidátem biologického prediktoru odpovědi terapii z hlediska úzkosti