Abstrakt
Hlavním cílem udržovací léčby bipolární poruchy (BP) je prevence rozvoje nových epizod poruchy nálady a udržení symptomatické i funkční remise. Přestože řada farmakologických a psychosociálních intervencí prokázala účinnost v udržovací léčbě BP, dlouhodobé stabilizace onemocnění se daří dosáhnout jen u části pacientů.
Existuje poměrně málo informací o účinnosti těchto postupů v běžné klinické praxi. U 121 pacientů (76 žen) s BP potvrzenou diagnostickým rozhovorem dle Schedule for Affective Disorders and Schizophrenia, průměrného věku 44,6 let a průměrné délky nemoci 13,1 let, kteří byli aspoň jeden rok léčeni monoterapií stabilizátory nálady (lithium, karbamazepin, valproat, lamotrigin a olanzapin), byla vyhodnocena odpověï na udržovací léčbu podle Treatment Response Scale (TRS).
Celkového skóru >= 7 ("plní respondéři") dosáhlo 22 (18 %) pacientů. Pro jednotlivé stabilizátory nálady se podíl respondérů pohyboval mezi 5 a 28 %.
Respondéři se od nonrespondérů nelišili věkem při začátku nemoci, délkou trvání nemoci, polaritou 1. epizody, počtem epizod před léčbou, výskytem psychotických příznaků či sebevražedných pokusů ani výskytem komorbidních poruch. Přestože je monoterapie některým ze stabilizátorů nálady doporučovanou, preferovanou a žádoucí formou udržovací léčby BP, naše výsledky naznačují, že uspokojivé odpovědi je touto strategií dosaženo jen u menšiny pacientů