Poranění sedacího nervu je vzácné. Mimo válečnou chirurgii se většinou jedná o zavřené léze s trakčním postižením zejména při zlomeninách v oblasti kyčle či z iatrogenních příčin.
V naší studii prospektivně hodnotíme výsledky deseti operovaných pacientů. V pěti případech byla provedena exoneurolýza, dvakrát sutura nervu end-to-end a třikrát sutura s využitím štěpů z n. suralis.
V případě exoneurolýzy bylo dosaženo funkční úpravy v 60 % u peroneální, resp. 100 % u tibiální porce n. ischiadicus, kdy výsledek závisel zejména na časové latenci od úrazu do operace. U pacientů po přímé sutuře nebo rekonstrukci pomocí štěpu z n. suralis došlo k úpravě tibiální porce v 75 % případů, peroneální složka n. ischiadicus se obnovila u jednoho pacienta (25 %).
Závěr: I přes dlouhou reinervační dráhu má ošetření nervus ischiadicus smysl a i v případě vysokého poranění jsou výsledky chirurgické léčby dobré.