Abstrakt
Komplexní problémy, které musí těžce popálené děti překonat a s kterými se jejich rodiny musí smířit, byly diskutovány již od sedmdesátých let minulého století. Pro předkládanou práci byly vybrány příklady dětí, které upozorňují na význam rodinného zázemí v předcházení "psychologické" hypotalamické smrti.
Psychická frustrace dítěte může být příčinou fatálního vyústění bez ohledu na prognózu somatickou. Ovlivnit příznivě tento stav může doprovod vhodného člena rodiny po celou dobu dlouhodobé léčby, (zvláště při další tragické události v rodině dítěte).
Výběr "doprovodu" má určovat psycholog, i když nelze vždy předem vyloučit nebezpečí syndromu "Münchhausen by proxy", kdy matka se snaží zbavit svého dítěte, jeví se velmi pečlivou a starostlivou, a po přijetí jako doprpvod po zástěnou nemocnice svůj záměr vykoná. Diametrálně odlišnou roli měl otec dvouleté pacientky, jenž utrpěl ztrátu manželky a syna (oba zemřeli na malignity).
Zůstal s těžce znetvořenou dcerou s jizvami v obličeji, které vyžadovaly opakované rekonstrukční výkony a dlouhodobou rehabilitaci fyzickou a psychickou sledována psycholožkou. Vystudovala a pracuje.
Pokroků v medicíně lze dosáhnout nejen znalostmi a zkušeností lékařů, kteří musí dbát i etických povinností ve vztahu k nemocnému jako individuu i jako členu společnosti