Abstrakt
Schizoafektivní porucha je časté onemocnění spojené s nejasnostmi v diagnostice, terapii i vlastním koncepčním uchopení této jednotky. Mezi oběma současnými diagnostickými manuály (DSM-IV-TR a MKN-10) existují rozdíly, které se promítají do heterogenity celého konceptu této poruchy.
Diagnostická reliabilita obou kritérií je poměrně nízká, nižší pak v případě DSM-IV. Stabilita této diagnózy v čase se pohybuje od 36 % do 94 %.
Hodnocení prevalence, průběhu, genetiky, neurokognitivního výkonu a zobrazení mozku potvrzují, že schizoafektivní porucha leží mezi schizofrenií a bipolární afektivní poruchou. Z hlediska terapie jsou k dispozici pouze údaje o léčbě farmakologické.
Je potvrzena účinnost antipsychotik a jejich kombinací se stabilizátory nálady. Dvě multicentrické placebem kontrolované studie pak potvrzují účinnost paliperidonu ER v monoterapii nebo v kombinaci se stabilizátory nálady a antidepresivy. Řešení problematické reliability a validity schizoafektivní poruchy může spočívat buď v odstranění nedůsledností a zpřesnění stávajících diagnostických kritérií, nebo v nahrazení celého kategoriálního konceptu dělení psychóz přístupem dimenzionálním