Proslulý britský neurolog Henry Head (1861-1940) pozoruhodně zahájil vědeckou dráhu, když dvě ze svých studentských let (1884-1886) trávil ve Fyziologickém ústavu Německé Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze pod vedením profesora Karla Ewalda Konstantina Heringa (1834-1918), který v roce 1868 s budoucím věhlasným lékařem a spoluzakladatelem psychoanalýzy Josefem Breuerem (1842-1925) objevil mechanizmus reflexní nervové kontroly dýchacích pohybů cestou bloudivého nervu (Hering-Breuerův reflex). Head vynalézavě pokračoval v jejich výzkumu a objevil zvrat zmíněného reflexu (dnes zvaný Headův paradoxní reflex), jehož fyziologický význam byl doceněn později.
Po n ávratu do Anglie a dostudování v Cambridgi Head při práci v několika londýnských nemocnicích a lancashirské psychiatrické léčebně v Rainhillu u Liverpoolu zaměřil svůj zájem na psychologickou stránku chorob, na fyziologii čití (určil tzv. Headovy zóny a senzitivní dermatomy, objasnil mechanizmus přenesené bolesti, v pokuse na sobě samém sledoval regeneraci nervů, objevil protopatickou a epikritickou citlivost) a na afázii a příbuzné poruchy řeči