Abstrakt
Možnost využití vitaminu C v onkologii se objevila přibližně před 30 lety a stala se předmětem odborných diskusí. Až nedávné objevy ve farmakokinetice a farmakodynamice této látky a laboratorní a klinický výzkum ukázaly, že vitamin C má duální vlastnosti (antioxidační a prooxidační) v závislosti na podané dávce a na podmínkách mikroprostředí, ve kterém působí.
Na základě těchto nových poznatků se ukazuje, že k protinádorovému účinku je třeba vysokých plazmatických koncentrací askorbátu (milimoly na litr), kterých lze dosáhnout jen parenterálním podáním dávek v řádu gramů. V milimolárních plazmatických koncentracích je vitamin C selektivně cytotoxický pro mnoho nádorových buněčných linií.
Požadovaná poinfuzní plazmatická koncentrace je stanovena na 18-22 mmol/l. Tomu odpovídající dávka intravenózně podaného vitaminu C byla v recentních studiích stanovena v rozmezí 0,75-1,75 g/kg tělesné hmotnosti.
V klinických studiích I. fáze, které proběhly v posledních letech, se prokázala bezpečnost intravenózního podání gramových dávek vitaminu C a možnost jeho kombinace se standardní chemoterapií. Studie ukázaly, že intravenózní vitamin C patří do základní protinádorové léčby, jelikož zlepšuje kvalitu života onkologických pacientů a snižuje intenzitu nežádoucích účinků chemoterapie/ radioterapie