Biochemické markery metabolismu kolagenu u pacientů s akutním infarktem myokardu. Další prognostický ukazatel?
Abstrakt
Je zřejmé, že současná kardiologie stále více využívá biochemických ukazatelů při posuzování prognózy pacientů po infarktu myokardu (IM). Do klinické praxe jsou již zavedeny metody odrážející poškození myocytů (troponin I a T, CKMB).
V posledních letech se objevují práce, které prokazují prognostický význam také zánětlivých ukazatelů (CRP, interleukin 6, TNF). Málo se z tohoto pohledu ví o úloze extracelulární matrix (ECM), zejména pak o metabolismu kolagenu a jeho změnách při hojení IM, ale také o prognostickém významu těchto metabolických změn.
Autoři podávají přehled současných poznatků o změnách metabolismu kolagenu v myokardu po IM, jenž vychází z klinických studií zaměřených na tuto problematiku. Ve studiích byla použita metoda stanovení sérové koncentrace markerů metabolismu kolagenu (PICP, ICTP, PIIINP) a byl posuzován prognostický význam těchto ukazatelů.
Byla opakovaně prokázána korelace mezi sérovou koncentrací PICP, PIIINP, stanovenou v subakutním období IM, rozsahem remodelace či změnou funkce levé komory, a výskytem klinických příhod, jako srdeční selhání, kardiální úmrtí v období po IM. Bylo prokázáno, že degradace a syntéza kolagenu I a III začíná velmi časně po IM, proces syntézy pokračuje až několik měsíců po IM, dominantní je zprvu syntéza kolagenu III, později kolagenu I.
Pacienti s úspěšnou revaskularizací měli signifikantně nižší syntézu kolagenu I a III 30. den po IM. Závěrem lze říci, že markery metabolismu kolagenu jsou nejenom schopny zobrazit změny v ECM během procesu hojení IM, ale také umožňují predikovat vývoj funkce levé komory po IM a některé klinické kardiální komplikace IM i v dlouhodobém horizontu.