Je zřejmé, že současná kardiologie stále více využívá biochemických ukazatelů při posuzování prognózy pacientů po infarktu myokardu (IM). Do klinické praxe jsou již zavedeny metody odrážející poškození myocytů (troponin I a T, CKMB).
V posledních letech se objevují práce, které prokazují prognostický význam také zánětlivých ukazatelů (CRP, interleukin 6, TNF). Málo se z tohoto pohledu ví o úloze extracelulární matrix (ECM), zejména pak o metabolismu kolagenu a jeho změnách při hojení IM, ale také o prognostickém významu těchto metabolických změn.
Autoři podávají přehled současných poznatků o změnách metabolismu kolagenu v myokardu po IM, jenž vychází z klinických studií zaměřených na tuto problematiku. Ve studiích byla použita metoda stanovení sérové koncentrace markerů metabolismu kolagenu (PICP, ICTP, PIIINP) a byl posuzován prognostický význam těchto ukazatelů.
Byla opakovaně prokázána korelace mezi sérovou koncentrací PICP, PIIINP, stanovenou v subakutním období IM, rozsahem remodelace či změnou funkce levé komory, a výskytem klinických příhod, jako srdeční selhání, kardiální úmrtí v období po IM. Bylo prokázáno, že degradace a syntéza kolagenu I a III začíná velmi časně po IM, proces syntézy pokračuje až několik měsíců po IM, dominantní je zprvu syntéza kolagenu III, později kolagenu I.
Pacienti s úspěšnou revaskularizací měli signifikantně nižší syntézu kolagenu I a III 30. den po IM. Závěrem lze říci, že markery metabolismu kolagenu jsou nejenom schopny zobrazit změny v ECM během procesu hojení IM, ale také umožňují predikovat vývoj funkce levé komory po IM a některé klinické kardiální komplikace IM i v dlouhodobém horizontu.