Historicko-kritická studie výběru funkčního ekvivalentu španělského romancového verše s průběžnou asonancí v českých překladech od poloviny 19.století po dnešní dobu, s důrazem na řešení při překladu Cikánských romancí F.Garcíi Lorky. Výzkum ukázal, že i při historické asymetričnosti v úzu asonance vývoj překladatelských přístupů svědčí o nosnosti řešení