Uroselektivita může být definována farmakologicky, fyziologicky a klinicky. Farmakologická uroselektivita: protože není pro prostatu žádný specifický subtyp alfa-1 adrenoreceptorů, neexistuje farmakologicky absolutní uroselektivita.
Fyziologická uroselektivita: musí být teprve dobře definována. Jednou z možností je efekt snížení výtokového odporu ve studiích na zvířatech bez ovlivnění krevního tlaku.
Jinými slovy lze říci, že uroselektivní je lék, který fyziologicky relaxuje hrdlo měchýře a uretru u experimentálního zvířete, aniž by u něj výrazně ovlivňoval krevní tlak. Je-li to tak, je to také nezvratným důkazem klinické uroselektivity? Klinická uroselektivita: je vždy relativní.
Není to totiž fenomén "vše či nic". Může být definována absencí nežádoucích účinků hypotenze a závratě.
Klinicky nazýváme lék uroselektivní, pokud nezpůsobuje u léčeného pacienta hypotenzi a závratě.