Abstrakt
ÚČEL STUDIE: Jedna z metod používaných k léčbě Kienböckovy choroby je založena na transpozici pisiformní kosti do volného prostoru vytvořeného odstraněním lunátové kosti. Provádí se u pacientů ve stadiu IIIB až IV, jak bylo stanoveno Lichtmannovým skóre.
Tento operační postup však dosud postrádal jednoznačné hodnocení jeho terapeutické hodnoty. Cílem naší práce bylo zhodnotit terapeutický účinek Kuhlmannovy metody při léčbě pokročilých stádií Kienböckovy choroby.
MATERIÁL: Od ledna 1996 bylo operováno osmnáct pacientů (18 zápěstí) diagnostikovaných Kienböckovou chorobou pomocí Kuhlmannovy metody a skupina těchto pacientů byla zařazena do této následné studie. Průměrná doba sledování byla 7,6 +- 2,3 roku.
METODY: Výsledky byly hodnoceny na základě subjektivních (VAS) a funkčních kritérií (ROM, uchopovací síla, dotazník DASH a kombinované dotazníky Cooney skóre) a radiologického hodnocení (hodnocení artritidy, C.H.I., Natrassův index, RSA). VÝSLEDKY: U všech pacientů došlo k úlevě od bolesti.
Průměrné hodnocení bolesti pomocí VAS (10-bodová stupnice) před a po zákroku bylo 8,76 +- 0,9 a 2,94 +- 1,59. Rozsah pohybu byl snížen na operovaném konci (70% ve srovnání s neoperovaným) a test přilnavosti (57%).
Průměrné skóre DASH v době studie bylo 20,9 +- 12,2 a průměrné skóre Cooney bylo 67,6 +- 17,4. Před operací mělo jedenáct zápěstí známky osteoartrózy.
Při následném hodnocení byla artritida přítomna u patnácti pacientů. Zjistili jsme významný rozdíl v průměrných radiologických parametrech charakterizujících deformitu karpálního kolapsu (C.H.I., Natrassův index, RSA) - všechny parametry vykazovaly zhoršující se tendenci.
DISKUSE: U devíti pacientů došlo k nekrotickým změnám lunátu. U pacientů, jejichž pisiforma nebyla ovlivněna, došlo k mírnému zpomalení karpálního kolapsu.
Rozdíl mezi relevantními ukazateli (C.H.I, Natrassův index, RSA) však nebyl statisticky významný při srovnání obou skupin. Proto nemůžeme dojít k závěru, zda životně důležitá transponovaná pisiformní kost brání rozvoji karpálního kolapsu.
Jediný prokázaný rozdíl mezi těmito dvěma skupinami byl v hodnocení bolesti, měřeno pomocí VAS, po zákroku ZÁVĚR: Přestože došlo k dobrému subjektivnímu vyhodnocení výsledků operace, domníváme se, že tato metoda by neměla být používána jako rutinní chirurgický výkon. postup u pokročilé Kienböckovy choroby. Vzhledem k velkému počtu neúspěšných případů jsme přesvědčeni, že by tato metoda měla být zvažována velmi pečlivě.