Posuzování stavu děložního hrdla vpredikci hrozícího předčasného porodu patří zcela bez diskuse kzákladním úkonům porodníka vprůběhu prenatální péče. Není tomu tak dlouho, kdy jedinou metodou posouzení stavu děložního hrdla bylo palpační vaginální vyšetření a skórování stavu uzávěrového aparátu dělohy podle Bishopa.
Dnes máme možnost tuto metodu doplnit ultrazvukovou transvaginální cervikometrií. Uvádím záměrně termín "doplnit", nikoli "nahradit", protože jsem přesvědčen, že vaginální vyšetření poskytuje poměrně široké spektrum údajů, které jinak než pohmatovým vjemem nelze získat.
Jedná se především oposouzení konzistence hrdla, jeho uložení, ale i prostupnosti, či oposouzení vztahu vedoucí části plodu kpánevnímu vchodu a poševním klenbám. Na druhou stranu je jasné, že skórování podle Bishopa je zatíženo individuální chybou.
Chyba je tím větší, čím více je vyšetřujících. Další velkou nevýhodou je fakt, že palpačním vyšetřením jen velmi obtížně zhodnotíme objektivně délku cervikálního kanálu a hlavně stav vnitřní branky.
Cervikometrie, pokud je správně provedena, to dokáže. Kladu důraz na exaktní provedení vyšetření, tak jak je to popsáno včlánku.
Nesprávně provedené vyšetření spříliš hluboko zavedenou sondou může paradoxně vést kfalešně negativním výsledkům. Velkou výhodou metody je možnost pořízení fotodokumentace.
Kombinací palpačního vaginálního vyšetření a transvaginální ultrazvukové cervikometrie tedy dostaneme poměrně komplexní obraz oanatomickém stavu uzávěrového aparátu dělohy.