Léčba chronického selhání ledvin (ESRD) u novorozenců, kojenců a batolat představuje pro dětské nefrologynejen odborné problémy technického rázu, ale často i etické dilema. Především je tomu tak v případech těžšíhoneurologického postižení pacienta, či při současném postižení dalších orgánových systémů, kdy je zahájení takovéléčby skutečně diskutabilní.
Každý případ musí být posuzován individuálně, je t řeba rozhodnout buď jeno paliativní a podpůrné léčbě, nebo o zahájení léčby dialýzou. Aktivní přístup je pak spojen s řadou dalšíchterapeutických opatření, nutných k zajištění optimálního vývoje a růstu před plánovanou transplantací.
U kojencůa batolat je až na výjimky metodou aktivní léčby peritoneální dialýza. Předpokladem úspěšně probíhající dialýzy,která má dovést dítě k transplantaci, je nejen plné nasazení kompetentního zdravotnického týmu, ale i dobráspolupráce rodiny pacienta.
Před event. zahájením aktivní léčby musí být rodičům podrobně vysvětleno, jaké jsoucíle léčby, co čeká pacienta v nemocnici a co během domácí léčby, rozebrat je třeba i všechna možná rizika léčbya stresové situace, se kterými se bude rodina setkávat i při úspěšném průběhu léčby.