Tonutí a utonutí v dětském věku: retrospektivní studie se zaměřením na krátkodobé a dlouhodobé výsledky léčby pacientů hospitalizovaných na dětském resuscitačním oddělení KAR, FN Motol, v letech 1991-2002
Abstrakt
Autoři se v retrospektivní studii zaměřili na krátkodobé a dlouhodobé výsledky léčby dětských pacientů potonutí hospitalizovaných na dětském resuscitačním oddělení KAR, FN Motol v letech 1991 - 2002. Sledovány bylyvýskyt a kvalita podchlazení, doba kardiopulmonální resuscitace, výskyt ARDS a multiorgánového selhání, monitoracenitrolebního tlaku a další parametry.
Ve druhé části studie byly u přeživších pacientů sledovány vývojneurologického stavu, forma výživy, schopnost sebeobsluhy a možnost navštěvovat školu. Dosouboru bylo zařazeno107 dětí, z nichž 83 následně tonutí přežilo, z toho dívky v 93 % a chlapci v 71 % případů.
Z výsledků studievyplývá, že délka KPR je nepříznivým prognostickým ukazatelem, podchlazení působí protektivně pouze zaurčitých speciálních podmínek. Jediným účinným prostředkem v boji proti tonutí dětí a mladistvých zůstávádůsledná prevence.