Abstrakt
Respirační infekce jsou nejčastější příčinou antibiotické preskripce v ambulantní praxi. Jejich indikace není vždy jednoduchá v podmínkách lékaře pod tlakem omezených časových možností.
Nemůže zhodnotit vývoj stavu pacienta průběžnou monitorací, indikace léčby probíhá většinou na základě klinického obrazu bez kultivačního průkazu patogena či vyšetření zánětlivých parametrů. Z průzkumu preskripce v ČR vyplynulo (Jindrák a kol.), že téměř dvě třetiny antibotik jsou indikovány na infek- ce virového původu.
Prudký vzestup jejich spotřeby v posledních letech včetně neuvážlivé preskripce širokospektrých antibiotik přináší sebou přímé riziko nárůstu rezistencí patogenů v komunitě. Cílem antibiotické politiky je na základě nejnovějších poznatků- včetně znalosti farmakokinetických a farmakodynamických kritérií - indikovat antibiotickou léčbu uvážlivěji.
Se znalostí běžných patogenů, indikací kultivačního vyšetření a v nejasných případech dostupností rychlé diagnostiky zánětlivých parametrů v ordinaci (CRP) se snažíme o snížení množství používaných antibiotik a návrat k jednodušším přípravkům užšího spektra. Méně zatě- žují nemocného, kromě jiného jsou méně toxické, mají menší vliv na mikroflóru trávícího traktu.
Dlouhodobé studie i v našich podmínkách prokázaly, že implementací principů antibiotické politiky racionální preskripce může omezit a významně potlačit vznik a šíření antibiotické rezistence při úspoře 30-50% nákladů na antibiotika. Jak lze tyto principy aplikovat v praxi? Průměrně dospělý člověk prodělá dva až tři respirační infekty za rok, v dětském věku obvykle více.
Etiologie většiny těchto běžných infektů je virová, u některých smíšená.