Abstrakt
Východisko. Úspěšná léčba pomocí ATG a cyklosporinu A u některých nemocných s myelodysplastickým syndromem (MDS) byla podnětem k úvaze o existenci T buněk, schopných atakovat autologní hemopoetické buňky. V předkládané práci jsme se pokusili o jejich přímý průkaz (analýza autoreaktivity).
Současně jsme analyzovali schopnost buněk těchto nemocných reagovat na alogenní buňky nepříbuzného dárce (analýza aloreaktivity). Metody a výsledky.
Ke studiu autoreaktivních lymfocytů reagujících s mononukleárními buňkami vlastní kostní dřeně jsme použili modifikaci buňkami zprostředkované cytotoxické reakce. Přítomnost autoreaktivních T lymfocytů proti vlastním mononukleárním buňkám kostní dřeně nebyla použitou metodou prokázána.
Výjimkou je slabě pozitivní odpověď u jednoho nemocného z 10 analyzovaných. Analýza aloreaktivity byla provedena pomocí buňkami zprostředkované cytotoxické reakce a smíšené lymfocytární reakce.
Na rozdíl od pozitivní reaktivity v kontrolním souboru byla cytotoxická odpověď na alogenní buňky u 11 ze 16 MDS nemocných negativní. Negativita byla častější u refrakterní anémie (RA) - 78 % ve srovnání s refrakterní anémií s věnečkovými sideroblasty (RARS) - 40 %.
Odpověď buněk MDS nemocných na alogenní buňky nepříbuzného dárce ve smíšené lymfocytární kultuře byla pozitivní ve všech vyšetřovaných případech. Sekrece TNF a IFNγ vyšetřovaná pomocí kitů v supernatantech efektorových buněk byla snížená u nemocných s RA a normální u RARS, což je v souladu s nálezy získanými při analýze aloreaktivity.
Závěry. Autoreaktivní T lymfocyty nebyly u nemocných s MDS prokázány.
Analýza aloreaktivity ukázala na poruchu v efektorové fázi buňkami zprostředkované cytotoxické reakce u nemocných s MDS, zatímco iniciální fáze této reakce representovaná smíšenou lymfocytární reakcí probíhala normálně. Možné příčiny poruch aloreaktivity a dopad defektní cytotoxicity na imunitu u MDS jsou komentovány v diskuzi.