Abstrakt
Léčba inzulínem je základní součástí péče o nemocné s diabetes mellitus (DM) 1. typu, neboť autoimunitní proces vede k postupnému zániku beta buněk ostrůvků pankreatu se zánikem sekrece inzulínu. Patogeneze diabetes mellitus 2. typu je odlišná, typicky multifaktoriální, bývá vyjádřena současně jak kvalitativní, tak kvantitativní porucha inzulínové sekrece, oslabený inkretinový efekt, jehož ovlivnění se úspěšně využívá v terapii.
Léčba agonisty glucagon like peptidu-1 (GLP-1) je v současné době schválena v indikacích pouze pro léčbu DM 2. typu. Nicméně díky účinkům GLP-1 analog mimo beta buňku pankreatu se nabízí jejich použití i u DM 1. typu.
A to zejména u těch pacientů, kteří jsou fenotypicky obdobní diabetikům 2. typu, s nadváhou či obezitou, inzulínovou rezistencí a větší spotřebou inzulínu. Profit využití liraglutidu v terapii DM 1. typu je prezentován v následující kazuistice.