Abstrakt
Cíl: Zhodnotit výsledky balonkové valvuloplastiky u vysoce rizikových a těžce symptomatických nemocných s kalcifikovanou aortální stenózou. Metodika: Soubor tvořilo celkem 34 nemocných průměrného věku 80,8 +- 6,0 roku, kteří z důvodu, že pro ně chirurgická náhrada aortální chlopně nebyla únosná, podstoupili 35 balonkových valvuloplastik pro progredující symptomatologii ve funkční třídě NYHA III a IV.
Dvěma balonkovými katetry bylo provedeno osm intervencí, jedním dilatačním balonkem 27 výkonů, s následným rozdělením na odpovídající podskupiny (2B a 1B). V jednom případě byla procedura doplněna o katetrizační okluzi defektu síňového septa, ve dvou případech balonková valvuloplastika umožnila pozdější chirurgickou náhradu chlopně.
Hodnotili jsme technickou úspěšnost výkonů, jejich významné komplikace, vybrané echokardiografické a invazivně získané hemodynamické parametry před intervencí a po ní, a to odděleně pro obě podskupiny 2B a 1B i souhrnně pro celý soubor. Dále byla stanovena hospitalizační mortalita, pře žití během sedmi měsíců (medián, rozmezí 4-12 měsíců) a nutnost dodatečného výkonu na aortální chlopni.
Výsledky: Technická úspěšnost zákroku činila pro podskupinu 2B 75 %, pro podskupinu 1B 92,6 %, celkově 88,6 %. Přímo po výkonu poklesl v celém souboru vrcholový, invazivně měřený gradient (PG) na intervenovaném ústí v průměru z 63,9 +- 23,2 na 30,8 +- 19,7 mm Hg (p < 0,05).
Dle následného echokardiografického vyšetření se snížil maximální gradient v průměru z 85,1 +- 32,7 na 54,8 +- 17,7 mm Hg (p < 0,05), střední gradient z 53,9 +- 21,2 na 32,8 +- 10,8 mm Hg (p < 0,05) a plocha aortálního ústí se zvýšila z 0,52 +- 0,16 na 0,74 +- 0,23 cm2 (p < 0,05), s nesignifikantním nárůstem ejekční frakce levé komory z 0,45 +- 0,16 na 0,48 +- 0,16 (p = NS). Hospitalizační mortalita dosáhla celkově 25,7 %, více v podskupině 2B (50 %) oproti podskupině 1B (18,5 %). Úmrtí v důsledku intervence bylo jediné a představovalo i jedinou sledovanou komplikaci (2,9 %) - fatální krvácení z femorální tepny.
Samotné přežití a přežití bez nutnosti dodatečného katetrizačního či chirurgického výkonu na intervenované chlopni během sledování jsme zaznamenali souhrnně u 68,6 %, resp. 60 % nemocných, menší v podskupině 2B (25 %, resp. 12,5 %) oproti podskupině 1B (81,5 %, resp. 74,1 %). Závěr: Výsledky naznačují, že balonková valvuloplastika u většiny nemocných s těžkou a symptomatickou aortální stenózou neindikovanou k chirurgické terapii nebo ke katetrizační implantaci bioprotézy představuje akceptovatelnou terapeutickou možnost.
Zásadní význam pro výsledky procedury má selekce nemocných.